LUCIUSKA25

21.02.2008 18:02:57
moje vymyslene pro moji nej kamosku bejvalou
mila baro musela jsem odejit protoze me potrebuji jini lide tam nahore ale neboj
i my se jednou sejdem a budem tam nahore laskovat jako driv neni to tak jak si
myslis ja se nezabila pouze jsem spolu s ostatnima andelama sme se museli vydat
na dlouhou pout po celem svete tam lide kde je hlado mor abychom je ujistili ze
rpijde vysvobozeni a bude zase dobre a nikdo uz nebudu na deti zli ja jsem andel
deti a pubertaku proto jsem chodila od prvni tridy do osme abych vas vsechny
ochranila ten den co se vyboural martin sem ho mela mit pod ochranymi kridli ale
bohuzel v tu chvili umiralo tisice dalsich deti a hur nez martin kazdemu nez jde
do nebe musime dat pokarani a u martina se vedelo hned ze neumre ale jine deti
umirali kazdou sekundu a kazdeho dalsiho dne se bali co s nimi budde kdo se o ne
postara????vim ze ti to nei rijemni cist ale je to tak jsem detsky andel ktery
hlida tebe i jny deti a pubertaky a neni to jen tak lehka prace ani legrace
kolik deti uz mi umrelo v naruci a nejenom na selnici ale i v aute bytech nejsem
ta ktera by se litovala a nemoihu za to ze nemohu byt vsude je mi tol ito na
tebe si budu davat bacha a na vsechny deti co jsou na zemi me uz nikdy neuvidite
protoze je to posledni den co jsem na zemi pote se vracim spatky do nebe a ne ze
tam za mnou prijdes cekam te az za99 let a ner driv
 
21.02.2008 18:00:14
neco pro carodejnice
Smutno je mi, Osude. Zase mám strach. Je těžké být bez tebe, ale někdy je jěště těžší být tu jen s tvojí ozvěnou. Mám život, který plyne... tisíce věcí na které se těším a další, které by se raději ani neměly stát. Probouzím se

a sama chodím spát. Od východu do západu slunce probíhají dny a já s nimi, týdny, měsíce. Vzpomínky na minulost a představy o budoucnosti se mísí s plujícími mraky. Je mi dobře, slyšíš? Noví lidé, nová práce, staré i nové podměty. Mohl by jsi být pyšný, dílo se daří... Tak kde jsi a co děláš? Těžko k pochopení z několika vět. Ani z těch dobrých, ani z těch zlých. Nejsi tu se mnou, protože jsi se tak rozhodl. Ozvěna odcházejících kroků, sláboucí světla aut, prázdná runway. Všechny vymoženosti techniky skončily mezi zbytečnými krámy a zavřelo se za tebou nebe. Procházím svým dnem a mám pocit, že je dobrý. Jde mi to dobře, než z ozvěny udeří kladivo. Kladivo na čarodejnice? A kdo je tu čarodejnice? Ja? Snad, duši mi svírá bolest z mlčení. Významné ticho, které za sebou zanechává spálenou zem. Řekl jsi mi, že člověk byl zrozen, aby se stal zahradníkem. Proto máme lásku. Bez procházek v zahradách duše těch co nás milují se stáváme pouští. Horký písek mě děsí. Stejně tichý jako prázdnota mezi námi. Co jsem provedla? A kdy? Povídám si s rozpačitým tichem místo tebe. Až mě to přestane tak strašně bolet, budu silnější než dřív. Až zjistím, že už je mi to vlastně jedno. Když oschnou slzy, zmizí strach a přijde nový den.
 
17.02.2008 09:17:07
Začátek a konec
Všechno začalo, když se jejich oči několikrát během chvilky střetly.. ten den si pamatuje dodnes.. pamatuje si každou minutu z toho dne.. byli se školou na výletě a oni ze sebe skoro nespustili oči.. co že tk najednou?? Vždyť si nikdy předtim jeden druhýho ani nevšiml..

Začaly prázdniny a ona poznala někoho jiného a na něj zapoměla.. nechtěla si dělat žádné naděje.. jenomže s novym objevem to byla slepá ulička.. dlouho se z toho vzpamatovávala.. ale začátek nového škol.roku jí z toho osvobidil.. když spatřila opět jeho vypadal ještě líp než před prázdninama.. nemohla z něj spustit oči.. byl to přesně její typ.. hnědé vlasy.. čokoládový oči.. a už od pohledu hodnej.. rozumnej a pohodovej kluk. Celý měsíc byl pro ni něco úžasnýho.. pořád si vyměňovali pohledy.. kdykoliv se potkali na chodbě nebo v jídelně podívali se na sebe.. všechny přestávky trávili na chodbě a furt na sebe koukali.. ani jeden však nikdy s tim druhym nepromluvil jediný slovo. Začal říjen a s nim i trápení.. začal ji ignorovat.. z ničeho nic.. už na ni nekoukal jako před tim a ona ?? Najednou neměla odvahu podívat se mu do očí.. chodila tam, kde by ho mohla potkat, ale jakmile ho uviděla.. sklopila oči k zemi a nepodívala se na něj.. měla strach. On přestal chodit o přestávkách na chodbu a ona byla čím dál tim víc nešťastná. Chtěla aby to bylo jako dřív.. snažila se sebrat odvahu a dát mu najevo že ho má ráda ale kde sebrat tu odvahu ?? Přepadl jí smutek.. smutek kterého se nemůže zbavit.. začalo řezání do rukou.. usínala s brekem a s písničkou untitled.. připomínala jí uplně všechno.. první den.. jeho pohledy.. nikdo nebyl schopnej jí pomoct.. nikdo..uzavřela se sama do sebe a myslela jen na něj.. u toho poslouchala furt dokola untitled nebo berušku.. "..že ty jsi ta, kterou jsem hledal už léta..(nejsem)….beruško moje, já do tebe jsem blázen.. (nejsi).. i když jsem sám, na tebe myslívám.. (kéž by)…nikdy před tim jsem takhle nemiloval, snad si to jen myslel nebo si na to hrál, vždycky hledal jsem moc a pokaždé našel málo…….beruško věř, že jen pro tebe tu jsem (jenomže ty tu nejsi !! ) " při těhlech slovech se jí hrnuly do očí slzy.. vždycky doufala a věřila, že jednou tuhle písničku bude poslouchat s nim.. že ty slova budou pravdivý.. ale nee.. nebudou.. nikdy nebudou... všechno skončilo stejně rychle jako to přišlo.. ze dne na den.. otázka proč ?? je zbytečná.. na tu odpověď asi nikdy nenajde..Ted si říká proč na ní furt koukal ?? nebo se jí to jenom zdálo a něco si namlouvala ?? proč jí pak začal ignorovat ?? udělala něco špatně?? Proč jí neodepsal na sms ?? myslel si že to je omyl ?? A najde na všechny tyhle otázky vůbec někdy odpověď ??

Kdyby tak věděla, že za několik málo sekund se dozví, že to, čemu celou tu dobu věřila, NIKDY nebude…je to jako kdyby vám někdo zabodnul nůž přímo do srdce.. kéž by se tak dalo vyléčit... ale jizvy zůstanou navždy…

Sedí u počítače.. žiletka pomalu přejíždí po její ruce a na ránu jí kapou slzy.. ta bolest srdce.. ta úzkost je nepopsatelná.. nesoustředí se na to co dělá.. má v hlavě teď jenom jeho.. najednou žiletka zajede hlouběji….ví, že to přehnala…ví, že se blíží konec…celé její tělo zalije chlad a po ruce jí stéká krev…usíná…z dálky ještě uslyší zvonek u dveří, ale už nemůže nic dělat..

Nechtěla zemřít.. ale zemřela… kdyby jenom tušila, že to byly poslední sekundy jejího života… kdyby jenom tušila, že on za ní přijde a řekne jí "Miluju tě" a že ví, že udělal chybu… ale tohle se ona už nikdy nedozví….
 
O autorovi

profil na štěstí.cz »
Aktuální články
Archiv
Rubriky
Odkazy
Fotoalbum
RSS
obsah | komentáře
Powered by

Free Blogger Templates

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se